Prodám chalupu. Značka: Do dobrých rukou

Stalo se mi už několikrát, že prodávajícímu záleželo na tom, kdo jeho nemovitost koupí. Takové prodeje mám vždycky ráda. Jsou to prodeje s příběhem, kdy nejde jen o maximální zisk, ale především o dobrý pocit z prodeje, o zachování tradice a úcty k tomu, co předchozí vlastník vybudoval.

Při obyčejném prodeji používám standardní marketinkové nástroje. Zde si dávám větší práci s předvýběrem zájemců, a to i neveřejnou cestou. A pokud s tím vlastník souhlasí, můžeme zorganizovat i den otevřených dveří. V případě chalup jsou mými klienti nejčastěji starší vlastníci, kteří nemají pokračovatele. Ze zdravotních důvodů přicházejí o řidičské oprávnění a na rekreační nemovitost již nemají jak se dostat a starost o nemovitost je již zmáhá.

Neveřejný prodej na přání majitelů realizuji i u rekreačních nemovitostí v osadách. Zájemce vybírám tak, aby zapadli mezi místní. Jiný můj klient prodávál polovinu domu, aby mohl po rozvodu vyplatit svou manželku. Jemu především záleželo na tom, kdo spolu s ním bude v domě dálé bydlet a užívat společnou zahradu. Stejně tak choulostivé jsou i prodeje části nemovitostí získaná v dědictví a domluva se spoluvlastníky, nejčastěji rodinnými příslušníky.

Oříšek to bývá u bytů. Předsedové společenství vlastníků, se kterými se znám, mě vždycky prosí, ať seženu hlavně slušné zájemce, kteří budou v bytě opravdu bydlet a se kterými nebudou potíže. Hlavně, ať byt nekoupí nějaký investor, který následně byt pronajme komukoli, jen aby z bytu co nejvíce rejžoval. Co všechno takoví nájemníci dokážou, si můžete přečíst v mém článku "Vybíráte nájemníka? Toto se vám snad nikdy nestane! Příběhy ze života." I zde se snažím vyhovět, a daří se to, pokud prodávající má pro tento nestandardní požadavek vzhledem k dobrým vztahům v domě pochopení.

Mám při těchto prodejích "do dobrých rukou" vždycky takový hřejivý pocit, že jsem oběma stranám pomohla naplnit jejich sny.